Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.kapitola

14. 1. 2009

Člověk by si myslel,že po 9 letech na základní škole už vás nemůže absolutně nic překvapit.Já si to myslel taky a jak to dopadlo ? 13.května v pátek jsem měl zvláštní pocit v žaludku,jsem hrozně pověrčivý takže jsem ten den vykročil radši pravou nohou.V šatnách na Borovského to bylo jako každé ráno. Hluk,zmatek, učitelé se marně snažili si sjednat aspoň trochu pořádek, jako vždy. Tom si povzdech, jak moc toužil se odsud dostat, ale věděl, že si bude muset ještě takových 5 měsíců počkat. Byl jiný ! Tak jiný jak to jen bylo možné. Na první pohled vypadal, jako kdyby trpěl nějakou nemocí ! Měřil něco málo přes 160 cm,byl hubený,neměl žádné svaly,ale nedalo se říct, že by neměl sílu. Neměl rád násilí, ale když už má někomu vrazit,tak pořádně! Měl krásné zelené oči, měly neobvyklý odstín a jas, líbily se mu,protože díky nim vynikal,ale také byly zrádné, vždy prozradily jeho emoce, ať chtěl nebo ne, mohl tvrdit, že je šťastný i se usmívat,ale pokud jeho oči nezářily a neměly úplně jasnou zelenou barvu bylo poznat, že neříká pravdu. Jeho jediné štěstí bylo,že ne každý v něm uměl číst jako otevřené knize.Měl černé po ramena dlouhé vlasy,které mu připadaly nudné a fádní,už delší dobu chtěl změnu,ale ovládal ho strach. Možná ve větším městě by se odvážil.ale on žije tady.

Na malé vesnici,která nemá ani 5000 obyvatel. Tom si zašel do šatny odložit bundu.Už od 7. třídy se nepřezouval, sice z toho měl ze začátku nemalé potíže,ale po půl roce výhružek, mluvení do duše, ignorace to učitelé vzdali a dovolili mu, aby jim špinil chodby blátem nebo sněhem podle stavu počasí. Znuděně šlapal do 3.patra a poslouchal Christinu Aguileru, kterou přímo zbožňoval. Nebyla v tom,ale její krásná, sexy postava nýbrž hlas. Obdivoval její hlasový rozsah a jak se dokáže vcítit do písně. Většina zpěváků má projev bez citu, ale když poslouchá Chris vlévá se mu do žil nová energie. Dnes potřeboval něčím nakopnout, měl pocit jakoby celou noc nespal. Kdyby nevěděl, že tady není žádná diskotéka kde by mohl jít , kromě společenského domu ve kterém se jednou za půl roku koná hasičský bál, snad by i věřil, že noc nestrávil ve své milované posteli. Takhle to přisuzovala jeho časté nespavosti. Pomalu doplul do poslední lavice v řadě u oken a úlevně vydechl. Když chtěl uměl být neviditelný a dnes si přál jediné, aby mu dal každý pokoj. Odporný zvuk zvonku ho vytrhl z jeho myšlenek. Do třídy vešel ředitel školy a naneštěstí zároveň i jejich učitel češtiny. První 3 hodiny utekly rychle, klidně a nudně. Během 4. hodiny se rozezněl zvuk,který všichni znali jen z nácviků.Na škole začalo hořet. Z rozhlasu se ozval hlas zástupkyně ředitele.

,,Ve 2. patře naší školy začalo hořet. Prosím učitele, aby vyvedli žáky z budovy, ale pouze po levém schodišti, pravé je zničené „ začala menší panika, ti méně chápaví si uvědomili až teď , že jim hrozí nějaké nebezpečí a rychle běželi ke dveřím ve snaze dostat se co nejrychleji ven. Venku na schodišti a části chodby vládl zmatek. Vypadali to, že i učitelé už vzdali snahu o evakuaci podle předpisů. Tom se zděšeně přikrčil když na druhém poschodí uviděl velký ba přímo obrovský oheň,který lahodně olizoval zdi a ničil vše co mu stálo v cestě. Nejraději by se stočil do klubíčka a zůstal tam kde byl bohužel věděl, že by zemřel pokud by zůstal stát. Myšlenka na smrt ho donutila jít dál. Za necelých 10 minut ho dav vyplivl před hlavní dveře budovy. Konečně venku, vděčně do sebe nasál čerstvý vzduch a teprve pak si uvědomil celou tu hrůzu co se stala. Otočil se na podpatku a utíkal rychle domů. Nesnášel oheň, měl z něho hrůzu. Nevěděl proč, ale cítil se vždy nepříjemně když si někdo v jeho přítomnosti třeba pouze zapaloval cigaretu. Naštěstí bydlel od školy kousek, vběhl do bytu jako velká voda. Spíše jako tsunami. Práskl dveřmi a už po cestě do koupelny se rychle svlékal.Poslední kousek oblečení, černé trenky s růžovou pusinkou skončily na lustru. Z poličky vytáhl pěnu do koupele s antistresovými účinky a rychle ji nalil do pomalu se napouštějící vany. Vytvořila se bohatá pěna a jemu se blýsklo v očích. Jak nenáviděl oheň, tak zbožňoval vodu. Pomalu se do horké lázně ponořil a slastně vydechl. Cítil jak ho napětí opouští a nepříjemné myšlenky odplouvají. Jakmile začala voda chladnout radši vylezl a zabalil se do velké, modré osušky. Rozhodl se, že si dnes dopřeje udržovací kůru. Vytáhl si potřebné věci a vrněl blahem. Jemně si po těle rozetřel tělové mléko s vůní jahody, pěkně postupně… krk, ramena, ruce hrudník, břicho, kolem jeho penisu a nohy. Oholil se a použil zklidňující krém. Zašel si do pokoje pro spodní prádlo, nechtěl totiž chodit po bytě jen tak nahý a na lustr se mu skákat nechtělo. Tentokrát si vybral bílé trenky s černou kočičkou. Když se vrátil do koupelny vysušil si vlasy a z nudy si je i vyžehlil. Musel uznat, že rovnější vlasy mu sluší víc, ale jen ta představa, že by tolik času denně strávil před zrcadlem ho odradila.Obtáhl si oči tmavě zelenou tužkou a rty přejel balzámem.Usmál se na sebe do zrcadla a přesunul se do pokoje.Už se mu nechtělo nic dělat,ale radši si po sobě ještě uklidil oblečení,které se válelo po všech možných i nemožných částech bytu. Náhle pocítil potřebu,aby ho někdo obejmul,ale nebyl tu nikdo kdo by se obětoval . Rodiče jsou ještě v práci a kamarády nemá, žije v tomhle zapadákově už od dětství,ale není tu šťastný, vlastně tu přímo trpí. Pokud nevíte co přesně znamená slovo deprese,tak se zeptejte našeho Tomáše. Přes den žil svoji životní noční můru a v noci snil o odjezdu z téhle vesnice. Zbytek odpoledne strávil koukáním do stropu a sebelitováním.Usnul něco kolem 11 večer. Ráno překvapeně zjistil,že jeho vlasy zůstaly přes noc stále rovně nažehlené. Což se ale nedalo říct o jeho nalíčení. Když se ráno poprvé podíval do zrcadla vyděšeně vykřikl, prudce odskočil, při jeho šikovnosti se mu podařilo zakopnout o tašku co stála za ním a pěkně tvrdě do padnout na zem. Než se opět odvážil na sebe podívat pořádně si opláchl obličej a tím odstranil zbytek líčidel,které se mu rozmazaly pomalu po celé jeho krásné tvářičce. Upravil se,oblékl a vydal se na cestu do školy. Tušil,nebo spíše doufal, že vyučování bude omezené, ale nikdo nevolal, že by snad mělo být zrušeno. Před budovou byl v nejlepším slova smyslu zmatek. Spousta lidí se hromadila na malém prostranství ,hučelo to tam jako v úle a jednoho malého kluka málem přejelo auto když se postavil pro nedostatek místa na silnici.Po 30. minutách nám řekli,že se máme pomalu přesunout do tělocvičny,která jako zázrakem zůstala neporušena. Uvnitř bylo naskládáno na zemi několik žíněnek ,které byly už napůl obsazené. Tom si sedl úplně dozadu, opřel se o zeď a přestal vnímat okolí. Když si zhruba za 20 minut ředitel sjednal klid začal opět vnímat co se kolem něj děje. Místnost se celá zaplnila (aby taky ne když byla tak malinká).

,, Vzhledem ke včerejším událostem…“ začal rozvážně „… je škola nucena přijmout jistá opatření, zrušení vyučování nepřichází v úvahu,protože do konce školního roku zbývají ještě 2 měsíce“ udělal dramatickou pomlku kdy bylo slyšet snad každé srdce jak divoce tluče a pokračoval „ z tohoto důvodu se 3 třídy přesunou do Brna kde budou zbývající 2 měsíce bydlet “ Tomovi  se ještě více rozbušilo srdce, je možné, že by měl takové štěstí ? S nadějí se na Golema podíval a přímo zoufalým pohledem ho prosil ať řekne víc. Jeho prosba byla naštěstí vyslyšena.

„ Všichni kromě tříd 9.A, 9.B  a 8.A opustí tělocvičnu a připojí se ke svým třídním učitelům, kteří jim řeknou jak bude probíhat dále vyučování “ Sledoval ze svého místa jak se místnost pomalu vyprazdňuje a zůstává pouze několik žáků.

„ Jak vám nejspíš došlo vy jste ty třídy,které pojedou, dnes vám řeknu podrobnosti a zítra si promluvím s vašimi rodiči, řekněte jim ať se zde dostaví v 10 hodin dopoledne“ posadil se na zem a na udivené pohledy jednoduše řekl „ Je to na dlouho nechce se mi celou tu dobu stát“

Tom, aby mu něco neuniklo se postavil a sedl si blíž k hlavě školy.

,,Odjedete přesně za týden to je 21.května v sobotu ( to datum není přesné) v 8 hodin ráno, odvezou vás tam 2 autobusy

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét


Fotoalbum


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červenec / 2022 >>