Harry Potter-povídky

Tom nadšením málem naskakoval,týden utekl jako voda a i když ho rodiče zpočátku nechtěli pustit seděl teď v autě vedle svého otce,velký kufr měl sbalený a v něm všechny svoje životně důležité věci,v kapse měl kreditiku,aby si mohl zajít na večeři a něco si koupit,jeho otce chápal,že chce odejít z téhle vesnice a podporoval ho v tom více než jeho matka.Taky se s ní pořádně pohádal když ji řekl jak se věci mají,poslouchal jak je nevděčný a co by za to lidé z města dali,aby mohli žít v klidu a bez stresu. On,ale věděl svoje,tady byli lidé strašně upjatí a konzervativní a on ? Šílený blázen co se rád baví a zoufale touží po nějáké společnosti,která nebude odsuzovat jeho způsob chůze,to jak mluví,jak se obléká atd. Ve škole nevycházel s nikým,všech se stranil,byli pro něho příliš dětští,byl od nich o 2 roky starší a proto si s nima nejspíš nerozuměl,pravdou je,že to nikdy příliš neřešil.Škola už byla na dohled,neměl to daleko,ale než by se tahal s tím kufrem radši přemluvil tátu,aby vytáhl auto.Před školou už stálo hodně lidí,spoustu z nich mělo kufr jako Tomáš,ale ani zdaleko ne tak plný.Všichni se tvářili nervózně a vystaršeně a on se koukal pořád za roh jestli už jde ředitel,aby mohli odjet,autobusy tam stály,kufry byly uvnitř ten jenom požehnání golema a hurá pryč.Pořád tomu nemohl uvěřit,pojede pryč.Asi za 10 minut hlava školy opravdu přišla. ,,Tak žáci,přeji vám v novém prostředí a škole spoustu úspěchů a dobrých zážitků,řád ubytovny a další detaily vedení a pravidel se dovíte až na místě,ale ne už ode mě,dodržujte je,protože pokud vás vyhodí nevím kde budete bydlet a základní vzdělání dokončíte tam s námi bohužel nemůžete počítat,opravdu tu není místo,několik maminek nechtělo nechat svoje ratolesti odjet,osobně za mnou chodily a prosily jestli by se to nedalo nějak zařídit,ale bohužel,nás to stojí výdaje navíc,ale jiná možnost opravdu není,tak šťastnou cestu a v létě nashledanou“ Všichni se jako na povel začali objímat a plakat.Tomáš řekl svému otci ahoj a nastoupil do jednoho z autobusů.Vybral si místo až úplně vzadu,protože doufal,že tam bude mít klid,myšlenkami poháněl lidi co ještě postávali venku,aby konečně nastoupili,ale stejně to nešlo,tak rychle jak by si přál.Dveře se konečně zavřely,motor nastartoval a za okny se okolí začalo pohybovat.Jeho ostatní spolužáci nahlas mezi sebou rozmlouvali,jak dloufal většina si jich sedla spíše dopředu,před sebou měl 2 volná sedadla,vytáhl si Mp3 přehrávač,pustil si hudbu a spokojeně zavřel oči,představoval si nové místo kde bude žít a kde jak dloufal už zůstane.Nejspíš usnul,protože měl pocit jako kdyby zrovna vyjeli,ale reality byla,ža autobus právě zastavil na velké parkovišti a někteří už začali dokonce vystupovat.Rychle se zvedl a vydal se ke dveřím.Chvilku mu trvalo než se dostal ke svému kufru,ale nakonec se mu to povedlo. Venku na ně čekala přísně vyhlížející žena. ,,Vítám vás v našem městě já jsem paní Vitnová a jsem vedoucí ubytovny kde budete bydlet,pravidla vám řeknu až uvnitř“ otočila se k nim zády a ukázala na docela velkou budovu,která byla celá oplocená. ,,V hale si nechte věci a přesuňte se laskavě do jídelny kde si povíme další detaily spojené s vaším pobytem zde u nás“ Tomáš z té ženy neměl moc dobrý pocit,ale co se dalo dělat,všechno nemohlo být perfektní.Zkusil zvednout svůj kufr,nešlo to,ještě jednou,zase nic,podezíravě se na něj podíval a pak mu to došlo,byl až moc těžký od té doby co ho sbalil se ho ani nepokusil zvednou,proto jeho otec tak funěl námahou při tom jak ho přenášel z bytu do auta,zkusil to ještě jednou,zase nic.Sprostě si pro sebe zaklel a začal ho šoupat po zemi,sice byl nový,ale pokud ho chtěl dostat dovnitř jiná možnost mu nezbývala.Všichni se už blížili k hlavním dveřím jenom on zaostával a v duchu proklínal celý kufr a věci v něm. ,,Nechceš pomoct ?“ ozval se za ním pobavený hlas,Tom se s trhnutím otočil,stál tam neuvěřitelně krásný kluk,měl krátké světlé vlasy ve kterých se třpytily paprsky slunce a oči černější než noc mohl by se do nic dívat celé hodiny,jeho postava byla vypracovaná,ale ne příliš,působil dojmem velkého borce a to ho hned odradilo takové frajírky neměl moc rád. ,,Dík,ale já to nějak zvládnu“ snažil se znít hrdě,ale když znovu začal šoupat svůj kufr moc dospěle si zrovna nepřipadal.Kluk se bez dalších otázek sehnul a zvedl kufr ze země jako kdyby nic nevážil,rychlým krokem se vydal k budově s Tomovi nezbývalo nic jiného než se vydat za ním. ,,Hmmm,tak dík“ řekl se zdráháním,nesnášel když mu někdo jiný chtěl pomoct,věštinou všechno zvládl sám a bez cizí pomoci. ,,Jak se jmenuješ ?“ ,,Tom“ ,,To je zvláštní“ ,,Co je na tom zvláštního ?“ ,,Nehodí se to k tobě“ můžou pohledy zabíjet ? No můžu to zkusit,pomyslel si naštvaně ,,A co by se tak ke mně hodilo ?“ ,,Něco více exotického a vzrušujícího,tohle je moc fádní a nudné,pravý opak tebe“ ,,Nic o mě nevíš“ prohodil k němu a jelikož už byli v hale rychle odešel,vůbec se nejednalo o útěk,jenom se nechtěl ztrapnit ještě víc,tenhle zážitek mu docela bohatě stačil.Jídelna už byla zaplněná,vůbec se tomu nedivil přišel přece poslední vlastně ho překvapilo,že ještě nezačali,vedoucí ho spražila pohledem a on si radši rychle sedl na nejbližší volné místo,neměl potřebu na sebe