3.kapitola
5. 12. 2009
upozorňovat.
,,Pokoje jsou po čtyřech,udržujte tam pokud možno pořádek,snídaně se podává v 7 hodin,oběd máte na škole a večeře je v 7,teď vycházky lidé do 17-ti budou uvnitř budovy do 10-ti hodin a to bez vyjímky pokud to porušíte můžete spát klidně pod mostem mně je to jedno,ten zbytek starší 17-ti let se vracet nemusí,ale o půlnoci se hlavní brána zavírá a pak se dovnitř dostanete až v 6 ráno,takže si to hlídejte z informací,které jsem dostala je u vás pouze jeden člověk,který bude mít tuhle výhodu,Tomáš Wret ?“ když vyslovila to jméno začala se rozhlížet po místnosti a jemu nezbývalo nic jinéh než zvednout ruku.
,,Aha dobrá,tak u vás příchody kontrolovat nebudu,ale vracejte se prosím v normálním a pokud možno střízlivém stavu,nerada bych se dočetla,že jsem se někde opilý utopil,tak myslím,že to je vše můžete jít do svých pokojů jsou to čísla od 24 až po 35 uvidíme se u večeře“Tom vyletěl ven jako první takhle na sebe upozornit a hned ze startu on a opilý ? Tsss on je nevinnost sama,hodný,milý a slušný v hale se zarazil ten kluk tam stál pořád,sakra,sakra a ještě jednou sakra,tohle není normální.
,,Nestihl jsem se ti ani představit já jsem Chris“ řekl když se k němu trošku více přiblížil,ale pořád na bezpečnou vzdálenost.
,,Těší mě“broukl naštvaně,ten kluk se mu nelíbil ať jde pryč,rázně se na něho otočil.
,,Potřebuješ ještě něco ?“ nechápal proč tu tak stál,ruce ležérně v kapsách na tváři lehký úsměv.
,,Myslel jsem,že ti ještě pomůžu s tím kufrem,není zrovna lehký,aby sis náhodou...neublížil“ při posledním slově ho sled pohledem.
,,Neměj péči já si nějak poradím,ahoj“důstojnost rovnou vyhodil s pomyslné hradní věže,začal zase šoupat kufr a odmítal se na něho podívat byť jenom jedním okem.Uslyšel za sebou tiché uchechtnutí,no bezva představil se jako neschopný idiot.Schody! Schody ???????? Kruci,tak teď jsem v pytli.Hmmm a co teď ? Zkusil kufr ještě jednou zvednou,ale ještě dřív než to zkusil věděl jak blbý je to nápad.Chris se zase objevil vedle něho a vynesl mu kufr,černý anděl,napadlo Toma spontálně,tohle k němu přesně sedí,neochotně vyšlapal schody k němu nahoru.
,,Chris se k tobě taky moc nehodí“ prohodil u dveří a rychle zaplul dovnitř,pořád na sobě citíl ten pohled i přes zavřené dveře a měl strach,že se ve dveřích za chvíli udělá díra.
Rozhlédl se po pokoji,docela obyčejný,4 skříně,2 poschoďové postele,jeden stůl a dva křesla,no přepychový hotel sice nečekal,ale tohle taky mohlo být trošku lepší.Otevřel kufr a začal si vyndávat věci,po půl hodině byl rád,že se jeho věci vešly dovnitř,vážně toho měl hodně,dovnitř vešli 3 kluci z vedlejší třídy,ve dveřích se zarazily a nerozhodně se na něho dívali.
,,Máš tady volno?“ Zeptal se jeden z nich
,,Jo mám“ odpověděl s nezájmem a dál si vybaloval,kluci se nasáčkovali dovnitř a taky se začali rozhlížet.Nevšímal si jich,vylezl si nahoru na postel,blízko u ní stála jeho skříň,takže si na ni mohl v pohodě odložit lampičku,pár knížek a několik svojich dobrůtek,které měl ve speciální taštičce na klíček,který se mu houpal kolem krku,miloval sladké proto si ho ta střežil ne,že by se rád nepodělil,ale ještě nenašel nikoho s kým by chtěl.Nahoře se mu líbilo měl tam svoje soukromí,kdyby na něko chtěl někdo vidět,musel by se postavit na stůl nebo za ním vylézt a pochyboval,že k tomu některý z těch kluků sebere odvahu.Mrkl na hodiny,bylo poledne,až teď si uvědomil,že za celý den nic nejedl,ráno byl tak nervózní a natěšený,že nemohl nic strčit do pusy a teď když přijel tak neměl vůbec čas myslet na jídlo.Seskočil z postele,šáhl po peněžence a mobilu,který měl ve skříni a otevřel dveře.
,,Kam jdeš?“ Zeptal se jeden z těch,kteří s ním budou bohužel bydlet na pokoji.
,,Ven“vypadali naprosto zděšeně,jako kdyby jim řekl,že jde skočit z okna a i v tom případě by vypadali míň překvapeně.
,,Ale,ale....“
,,Jak se jmenuješ ?
,,Lukáš“
,,Tak podívej Lukáši,jestli ty tady chceš celý den sedět a ven se dostat jenom tehdy když půjdeš do školy,tak je to čistě tvoje věc,ale já chci tohle město poznat a hlavně si to tady užít,takže se tady mějte hezky,přeju příjemnou zábavu“ Zabouchl za sebou dveře a vydal se ven.
Ani si nevšiml jak je dneska krásně,teplo sluníčko svítí,krásně hřeje a jemný vítr mu trošku cuchá vlasy,miloval takové počasí,sundal si mikinu a omotal si ji kolem pasu.Peněženku si zastřil do kapsy a vytočil dobře známé číslo.
,,Tome“
,,Ahoj tati“
,,Tak co ? Jaké to tam je ? Cesta v pohodě ? Máš co jíst ? Nepotřebuješ víc peněz ?“ protočil oči v sloup zrovna přijel a už dostává takové stupidní dotazy,kdyby ho nepoznal po hlase,myslel by si,že mluví se svojí matkou,ale ta je na něho teď naštvaná,takže to nejspíš nehrozí.
,,Jsem v pořádku,cesta byla klidná a krátká,pokoje jsou nic moc,ale zrovna se jdu projít do města,tak uvidím jestli bude lepší než to místo kde budu spát“rozhlédl se kolem sebe a usmál se,konečně byl tam kde celý život chtěl být,pryč z té vesnice kde se narodil a ve velkoměstě kde se žilo.Tady se mu určitě bude líbit a pokud se tady dostane i na školu,tak bude ten nejšťastnější člověk na Světě.
,,Hlavně se neztrať víš,že to tam neznáš, jo a Tomáši v peněžence máš kreditní kartu,heslo jsem ti napsal na papír a taky ti ho tam schoval,budu ti tam pravidelně posílat peníze,ale nepřeháněj to a nezklam mě ano ? Věřím ti a doufám,že se nezkazíš ve velkoměstě,ty peníze nemáš proto,aby jsi každý večer nasával,bav se,ale s mírou,no jde sem mamka,tak já budu končit a o té kartě jí nic neříkej,pokud teda necheš,aby tvého otce našli mrtvého v mražáku,ahoj“
,,Ahoj a děkuju“ tút,tút,tút...zavěsil.
Podíval se jestli mu říkal pravdu a opravdu kreditní karta s kódem na papírku,tak to je teda něco!
Rdostí málem vyskočil do vzduchu,ale naštěstí se ovládl.Šel se radši projít,město bylo úchvatné na každém rohu nějáký obchod,krásné domy,ulice,vešel i do jednoho parku,kde se lidé jenom tak procházeli,venčili psi nebo si četli na lavičkách noviny,bylo to všechno úchvatné,naprosto jiný Svět.Nechápal jak mohl,tak dlouho vydržet v tom zapadákově,připadal si jako kdyby kolem nich byla velká zeď,který právě teď byla zbořena,ale měl pocit,že tohle je důležité jenom pro něj,pochyboval,že někdo z jeho třídy má stejné ideály jako on.Podíval se na hodinky bylo 6 hodin,pomalu by se měl začít vracet,ale když tady bylo tak příjemně,zrovna stál na malém náměstí kde byla uprostřed fontána s pozlacenými rybyčkami.No nic musel se vrátit,trošku si povzdechl a vydal se zpět,nebylo to tak těžké jak čekal,docela si pamatoval cestu proto byl u brány ještě před sedmou,už ani nešel do pokoje,zamířil rovnou do jídelny kde ještě nikdo nebyl,když si sedl z malého okénka vykoukal baculatá a velice sympaticky vypadají žena.
,,Už máš hlad ?“ zeptala se mile
,,Trošku,celý den jsem ni nejedl“
,,Tak pojď už ti naložím,ty jsi z té nové skupiny co dneska přijela,že ? Ještě jsem tě tady neviděla“
,,Ano já jsem Tomáš“
,,A jak se ti tu líbí?“ konečně nějáký normální člověk.
,,Moc,vždycky jsem sem chtěl“
,,Doma se ti nelíbilo ?“ vypadala upřímně překvapená
,,Ne,nejsem ten typ vesnického kluka“ chápavě přikývla a podala mu talíř plný segedínského guláše a ukázala mu na košík s chlebem.
,,Vem si kolik sníš“ přikývl na znamení souhlasu a vzal si hned 4 kousky,i když na to nevypadal,strašně rád jedl o tom svědčila i jeho láska ke sladkému.posadil se ke stolu a s chutí se pustil do jídla,bylo to váborné,kuchařky zřejmě měly stejné chuťové buňky jako on,hodnocení téhle ubytovny se v jeho očích hned zlepšílo jestli na něco slyšel,tak to bylo právě jídlo a fialové věci.
Do jídelny začali přicházet první hladovci když viděli,že už jí postavili se k okénku a povídali si mezi sebou,nechápal o čem se můžou bavit když celý den proseděli tady.Pokračoval v jídle a vzpomínal na to co viděl,už se nemohl dočkat až uvidí zbytek města.Odnesl prázdný talíř a zamířil do pokoje.Provedl svou noční hygienu to znamená,že si vyčistil zuby a v rychlosti se osprchoval,využil toho,že kluvi nebyli v pokoji a nějáký zázračným způsobem dostal svoji prodlužovačku až nahoru do svojí postele,aby si mohl pustit písničky.Když se vrátili ostatní z večeře ležel pohodlně natažený na posteli a četl si.
,,Jak bylo ve městě ?“ slyšel jak se ho ptá Lukáš,ostatní na něho nejspíš nikdy nebudou mluvit
,,Skvěle,možná by jste se taky měli vydat na průzkum a ne tady hnít“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář