5.kapitola
5. 12. 2009
vodku.
,,Nechceš jít k našemu stolu?“ zmohl se jenom na přikývnutí,pořád jím cloumal ten nezámý,ale krásný pocit.
,,Já jsem Kam“ zašeptal mu do ucha když ho táhl přes parket na druhou stranu klubu. Zastavil se až před stolem,který byl celý zaplněný,bylo tam asi 15 lidí,všichni se něčemu smáli a povídali si mezi sebou.Kam musel 3x nahlas zařvat,aby si ho všimli.Když se k nim stočily všechny ty pohledy,Tom i když nechtěl krvavě zrudl.
,,Tohle je Tomáš“
,,Úlověk na dnešní noc Kame ? No vkus nemáš špatný“ řekla jakási blondýva s výstřihem až u pupku.
,,Mysli si co chceš Kiki“ Kam mu přistrčil židli,aby se mohl posadit a sám si sedl vedle něho,trošku se naklonil,aby ho slyšel přes hlasitou hudbu a začal s výslechem jak si to Tom v duchu pojmenoval
,,Odkud jsi ?“
,,Z Větrova“
,,Na jaké ubytovně,že to jsi ?“
,,Ubytovna černého ptáka“
,,A jak se jmenuje škola na jakou chodíš ?“
,,Psychiatrický ústav“ Kam na něho chvíli nevěřízně zíral a pak se rozesmál.
,,Ty bláho já ti to baštil,tvářil ses při tom,tak vážně“ Tomáš se trošku pousmál,využil toho,že Kam je na chvíli mimo provoz díky záchvatu smíchu a prohlédl si ostatní u stolu.Ale narazil,na pohled neskutečně černých očí,které se mu vyloženě vysmívaly a jasně říkaly: Sem nepatříš ! Uraženě se nafoukl,ten ho nemůže rozhodit.
,,No ne ten kufr tě nezabil ?“ řekl Chris tak nahlas až se na něho stočily všechny pohledy.
,,Jak vidíš,tak ne“ chce mě zesměšnit ? No prosím,ale usnadňovat mu to nebudu.
,,To je dobře,takové žábě jako ty se může někdy hodit“
,,S tím nepočítej“
,,Nebudu se tě ptát“
,,Budeš muset“
,,Ne“
,,Jo“
,,Ne“
,,Jo“
,,Ne“
,,Jo“
,,Ne“
,,Jo“
,,Ne“
,,Jo“
,,Tak toho nechte,Tome pojď si zatančit“ řekl Kam a hned ho vytáhl na nohy,aby nemohl začít protestovat.Při tanci zapomněl na jeho menší rozepři s Chrisem.Skvěle se bavil,skoro vůbec neopouštěl pakret,jenom když se chtěl napít,ale jinak skoro celou noc protancoval...V 1 ráno řekl,že už radši půjde,všeobecně se s nima rozloučil a vydal se ven z Baru.
,,Počkej“ běžel za ním Kam a v ruce držel svoji bundu,kterou měl celý večer přehozenou přes opěradlo židle.
,,Doprovodím tě,aby jsi nešel tak večer sám a samozřejmě abych věděl kde tě mám najít,dáš mi svoje číslo?“ Tom mu ho bez zaváhání nadiktoval a byl rád,že tady aspoň někoho zná,třeba se to zlepší a nebude trávit každé odpoledne sám. Cesta k ubytovně proběhla klidně,jen tak si povídali,už na sebe nemuseli křičet,aby se slyšeli a díky normálnímu světlu na sebe taky viděli.
,,Máš nadhérné oči“ prohodil jeho společník jenom tak úplně mimo téma.
,,Děkuju“ zašeptal rozpačitě,nikdy nedostával komlimentu,proto taky na nějáké neuměl reagovat,jako zrovna v téhle situaci.
,,Nikdy jsem takové neviděl,jsou zvláštní,tolik odstínů a třpytu,vážně bych se do nich dokázal dívat celé hodiny“ kdyby zvedl hlavu nejspíš by se setkal s uznalým a možná i obdivným pohledem,ale jeho spíše zajímal prstýnek na jeho pravé ruce,byl velice zajímavý,stříbrný,stříbro je vzácný a krásný kov,jeho prstýnek měl vyřezaný několik ornamentů,které působily velice záhadně,jako kdyby to nebyl úplně obyčejný prsten jak se na první pohled zdá.
,,Ten prstýnek je velice krásný“ slyšel z dálky nádherný hlas,naštěstí už museli vystoupit z metra a tím byl ušetřen odpovědi,venku už se spolu bavili naprosto normálně,bez nějáké elektřiny ve vzduchu.
U hlavní brány se na něho nejistě otočil chtěl se ho zeptat jestli se mu ozve,ale vzduch mu uvázl v hrdle když viděl ten pohled,tak svůdný...Kam měl v očích touhu,nic víc tam nebylo a Tomáš začal couvat aniž by věděl proč,lákalo ho to a děsilo zároveň,čím víc ustupoal tím víc se k němu blížil,vypadal jako lovec,který si vezme svou kořist za každou cenu.Ale přece by mi neublížil ? Snažil se přesvědčit sám sebe v duchu,pak narazil do brány,zády se o ní opíral a už neměl kam jinak utéct,lovec byl čím dál tím blíž a on byl ten kdo bude loven.
,,Neublížím ti“ zašeptal měděný hlas u jeho ucha a když ho Kam na oušku i jemně políbil nemohl se ubránit zasténání,to jako kdyby ho povzbudilo,jemně se otřel o jeho rty,elektřina mezi nima byla tak vysoká,že měl až strach,že se mu postaví vlasy,ale nic takové se nestalo,vnímal celou svojí bytostí muže,který ho objímal a hladil ve vlasech,polibek byl jemný a romatický,ale byl to jenom příslib něčeho co teprve mělo přijít,ale ne dneska večer. Kam se odtáhl a podíval se do jeho očích,tušil jak teď asi vypadají,ztmavlé vášní,ta nejtemnější zelená,kterou můžou jeho oči mít,radši skryl jejich barvu po víčky.
,,Jsi úžasný,určitě ti napíšu“ odtáhl se od něho a poslal mu vzduchem polibek.Měl na tváří přiblbý výraz někoho kdo zrovna dostal pánví po hlavě,ale on si musel v hlavě srovnat to co se tady právě stalo.Líbal se s Kamem,bože on se....no to snad...nedokázal najít slova,tak se radši co nejrychleji dostal do svého pokoje a všechny otázky typu líbání prostě zaspal.
Když se vzbudil bylo kolem až podezřelé ticho,podíval se na hodinky,poledne,páááni to si teda pořádně pospal všichni už jsou určitě na obědě,využil toho,že všichni byli v jídelně,aby si dal dlouhou horkou sprchu,oblékl se a sedl si na postel s knížkou v ruce,neměl hlad,tak nikam nešel když tak si kočí později odpoledne někam na jídlo.Zrovna byl plně vtažen do děje o upírovi Jamesovi když mu zazvonil mobil,příšerně se lek až mu spadla knížka a zavřela se což byl problém,protože netušil na které stránce skočil,sprostě zaklel a natáhl se po telefonu,neznámě číslo ho vzrušilo dřív než si stačil uvědomit kdo mu může volat.
Se staženým hrdlem a suchou pusou stiskl zelené tlačítko
,,Ano?“
,,Ahoj tady Kam nevzbudil jsem tě?“ veselý tón ho ujistil,že jeho přítel je ve výborné náladě.
,,Ne zrovna jsem si četl“ přiznal upřímně a byl vděčný za to,že je v pokoji sám,těžko by asi vysvětloval proč je tak červený.
,,Bezva a máš něco v plánu na odpoledne? Že by jsme si zašli někam na jídlo“
,,Jo to se hodí,neměl jsem dneska oběd“
,,Tak já se pro tebe stavím ve 3 jo?“zněl opravdu nadšeně,jako kdyby se bál,že ho odmítne,ale on ho chtěl zase vidět,ty jeho japonské oči.Na chvilku se zasnil.
,,Dobře budu tě čekat,tak zatím ahoj“ přátesly se rozloučili a on se zase začetl do knížky o půl 3 začal přemýšlet co se ivezme na sebe,což byl docela problém,protože podle jho mínění neměl ve skříni nic normálního,musel si koupit nějáké nové oblečení,aby tady nechodil jako křupan.
Potom si přece jen vytáhl světlé kalhoty a fialové tričko na to si dal černou košili a mohl vyrazit.
I když přišel o 5 minut dřív než byli domluveni,Kam už tam přešlapoval.
,,Ahoj“ pozdravil ho vesele,trošku rozpačitě se na něho usmál,ale Kam to vyřešil za něj chytl ho za ruku a přitáhl si ho ksobě,tentokrát se políbili na deního světla,ale to tomu vůbec neubylo na kráse,jenom šla vidět jeho červená barva ve tváři.
,,Ahoj“ zašeptal mu po dlouhé době a upřeně se zadíval do jeho zelených očí.
,,Tak kam vyrazíme ? Na jídle jsem tady ještě nikde nebyl,tak vyber něco kde dobře vaří“ pobídl ho Tomáš,aby zamluvil trošku svoje rozpaky,nejšpíš to pochopil,protože začal vyprávět o zdejších
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář